Když se z hubnutí stane volání o pomoc

Dospívání je období velkých změn

Dospívající tělo se mění.

Mění se proporce. Vzhled. Hormony. Vztahy s vrstevníky.

Zatímco někteří mladí lidé tyto změny přijímají poměrně snadno, jiní mohou prožívat silnou nejistotu.

Objevují se otázky:

✨ Jsem normální?

✨ Jsem dost hezká?

✨ Nejsem moc tlustý?

✨ Zapadám mezi ostatní?

V době sociálních sítí jsou tyto otázky často ještě hlasitější.

Mladí lidé jsou každý den konfrontováni s upravenými fotografiemi, ideály krásy a tlakem na dokonalost.

Když tělo začne mluvit za emoce

Z psychodynamického pohledu nejsou poruchy příjmu potravy jen problémem jídla.

Často představují způsob, jakým se navenek projeví vnitřní psychické utrpení.

Dospívání je období, kdy se mladý člověk snaží odpovědět na otázky:

✨ Kdo vlastně jsem?

✨ Jsem dost dobrý?

✨ Kam patřím?

✨ Mohu být sám sebou?

Ne vždy se však tyto otázky daří vyjádřit slovy a  někdy místo toho začne mluvit tělo.

Touha "nezabírat příliš mnoho místa"

Někdy se za poruchou příjmu potravy skrývá něco velmi křehkého. Touha být nenápadný. Nezabírat příliš mnoho symbolického prostoru.

Neudělat chybu. Neobtěžovat. Někteří dospívající popisují, že se celý život snažili být „hodní“, „bezproblémoví“ a „šikovní“.

Nechtěli přidělávat starosti, zklamat,  být na obtíž.

V psychodynamickém pohledu někdy vidíme, že se tato potřeba postupně promítá i do vztahu k vlastnímu tělu.

Tělo se stává postupně menším, ale nároky na sebe naopak rostou. 

Paradoxně přitom právě tito dospívající často patří mezi nejcitlivější, nejempatičtější a nejzodpovědnější mladé lidi, které v praxi potkávám.

Jen si často dovolují mnohem méně laskavosti vůči sobě než vůči ostatním.

První varovné signály

Rodiče si často vyčítají, že si ničeho nevšimli. Pravdou ale je, že začátek bývá nenápadný a lidé s anorexií ji často dlouho úspěšně skrývají.

Pozornost si zaslouží například:

↠ výrazné omezení jídla

↠ vynechávání společných jídel

↠ přehnaný zájem o kalorie a složení potravin

↠ nadměrné cvičení

↠ časté vážení

↠ nespokojenost s vlastním tělem

↠ izolace od kamarádů

↠ změny nálady

Pokud se podobné projevy objevují dlouhodobě, je důležité vyhledat pomoc.

Proč je důležité vyhledat pomoc včas

Poruchy příjmu potravy nejsou jen otázkou jídla nebo vzhledu.

Postupně začínají ovlivňovat psychiku, vztahy i fyzické zdraví dospívajícího.

Čím déle nemoc trvá, tím více zasahuje do běžného života.

Proto je důležité nečekat, až se situace vyřeší sama.

Ve své praxi se setkávám i s dospívajícími, jejichž zdravotní stav již vyžadoval hospitalizaci.

A právě proto vím, jak důležité je zachytit první varovné signály co nejdříve.

Proč bývají dospívající s anorexií při jídle agresivní?

Mnoho rodičů zažívá velmi bolestivou situaci.

Snaží se dítěti pomoci, připravují jídlo, mají strach o jeho zdraví.

A místo vděčnosti přichází:

↠ vztek

↠ hádky

↠ odmítání

↠ výčitky

↠ nebo úplné uzavření se do sebe

Pro rodiče to bývá nepochopitelné.

Je ale důležité vědět, že ve většině případů není tento vztek namířený proti nim.

Když jídlo představuje ohrožení

Pro člověka s anorexií není jídlo obyčejným jídlem.

Nemoc postupně propojí jídlo s úzkostí, strachem a pocitem ztráty kontroly. Ve chvíli, kdy rodič nabízí další sousto, nemoc často vnímá situaci jako ohrožení.

A lidský mozek na ohrožení reaguje:

↠ útěkem

↠ zamrznutím

↠ nebo bojem

Právě „boj“ může navenek vypadat jako agresivita.

Každý komentář o těle má svůj význam

V ordinaci často slýchám věty, které si jejich autoři už dávno nepamatují.

„Ty jsi nějak přibrala.“

„Když zhubneš, budeš hezčí.“

„Na tvém místě bych si tohle nedala.“

I dobře míněné komentáře mohou mladému člověku předat zprávu, že jeho hodnota souvisí s tím, jak vypadá.

Neznamená to, že za poruchu příjmu potravy může jedna poznámka.

Ale každá podobná zkušenost se zapisuje do příběhu, který si dospívající vytváří o sobě a o svém těle.

Proto bývá užitečné mluvit s dětmi více o tom, co dokážou, co prožívají a kým jsou, než o tom, jak vypadají.

Když příběh pomáhá najít slova

Jednou z věcí, kterou v práci s dospívajícími často vidím, je pocit osamění.

Mnoho mladých lidí s poruchou příjmu potravy má pocit, že jim nikdo nerozumí.

Právě zde může mít význam i správně zvolená kniha.

Ne proto, že by dokázala nemoc vyléčit.

Ale protože někdy pomůže pojmenovat to, co se velmi těžko říká nahlas.

Příběhy mohou nabídnout:

↠ pocit, že nejsem sám

↠ porozumění vlastním emocím

↠ naději

↠ bezpečný prostor k přemýšlení o sobě

V psychologii se někdy mluví o biblioterapii – využití knih a příběhů jako podpory při zvládání náročných životních situací.

Kde hledat pomoc?

Pokud máte obavy o sebe nebo své dítě, nezůstávejte na to sami.

Podporu nabízí organizace Anabell, která se dlouhodobě věnuje prevenci, poradenství a pomoci lidem s poruchami příjmu potravy i jejich rodinám.

Inspiraci ke zdravému vztahu k tělu nabízí také projekt Moje tělo je moje.

Závěrem

Když mluvím s dospívajícími, kteří se léčí s anorexií, málokdy slyším touhu být krásnější.

Daleko častěji slyším strach udělat chybu. Strach zklamat. Pocit, že musí být dokonalí.

A hlubokou nejistotu, zda jsou dost takoví, jací jsou.

Za poruchou příjmu potravy většinou nestojí jenom touha být hubený.

Často za ní stojí mladý člověk, který se snaží zvládnout něco, co je pro něj příliš těžké unést sám.

Poruchy příjmu potravy nejsou projevem marnivosti ani slabé vůle.

Jsou voláním o pomoc, které si zaslouží být vyslyšeno včas.

A uzdravení často nezačíná ve chvíli, kdy člověk sní první normální porci jídla. Trvá několik let, než se stav stabilizuje. 

Ve chvíli, kdy přestane být na své trápení sám ale zvládne mladý člověk první důležitý krok k uzdravení a bez něj to nejde.