Vnitřní pocit z těla se proměňuje
Každý z nás má v sobě jakousi „vnitřní mapu“ těla.
Nejde jen o vzhled, ale o pocit:
- jak se ve svém těle cítím
- jestli mi dává pocit bezpečí
- jestli „jsem v něm doma“
Tato mapa vzniká už v dětství — skrze dotek, blízkost a vztah.
V dospívání se ale začne měnit.
A někdy velmi rychle.
„Tohle nejsem já“
Dospívající to často neumí přesně popsat.
Ale říkají věci jako:
- „Necítím se dobře ve svém těle.“
- „Jako bych to nebyl/a já.“
- „Nelíbím se sám/sama sobě.“
Nejde jen o vzhled.
Je to hlubší pocit,
že ztrácím pevnou půdu pod nohama , měním se zvenku i zevnitř. Mění se i to, jak mě vnímají ostatní.
Tělo reaguje na to, co se nedá říct
Dospívání přináší silné emoce - nejistotu, tlak okolí, hledání vlastního místa.
Ne vždy je snadné o tom mluvit.
A tak někdy začne „mluvit“ tělo:
- bolí břicho, hlava
- objevuje se napětí
- přichází únava
- nebo naopak přehnané soustředění na vzhled
- často bohužel i snaha proměnu těla nějak zastavit.
Tělo tím často vyjadřuje to, co zatím nemá slova.
Když se od těla raději odpojíme
Někdy je toho prostě moc.
A psychika si pomůže tak, že kontakt s tělem trochu „ztlumí“.
Dospívající pak mohou:
- nevnímat hlad nebo únavu
- cítit se odpojeně („jako mimo sebe“)
- nebo naopak vnímat tělo až příliš intenzivně
Zvenčí to může působit znepokojivě.
Ve skutečnosti je to způsob, jak to zvládnout.
Vztah k tělu nevzniká jen v hlavě
To, jak dítě své tělo prožívá,
úzce souvisí se vztahy.
Pro dítě je důležité, jestli se cítí přijímané, jestli může být samo sebou, jestli je bezpečné cítit a projevovat emoce.
Tělo si tyto zkušenosti pamatuje už z dětství a v dospívání se k nim často znovu vrací.
Co pomáhá vztah k tělu znovu najít?
Naučit se mít své tělo rád/a je často příliš velký krok.
Pomáhají malé, každodenní momenty.
1. Pocit bezpečí
Když dítě cítí:
„Jsem v pořádku tak, jak jsem.“
Tělo se postupně uklidňuje.
2. Jemné vnímání těla
Například:
- teplá voda na kůži
- pomalá chůze
- klidný dech
Ne jako úkol.
Spíš jako návrat k sobě.
3. Pomoc se slovy
Dospívající často potřebují slyšet:
„Možná je to napětí.“
„Možná je toho teď hodně.“
Tím se propojuje: tělo a prožívání
4. Respekt k tempu
Každý to má jinak.
Někdo se ve svém těle zorientuje rychleji.
Někdo potřebuje víc času.
Tlak většinou nepomáhá.
Pro rodiče: někdy stačí být
Nemusíte všechno vysvětlit.
Někdy má největší sílu:
„Vidím, že to není jednoduché.“
„Jsem tady s tebou.“
Bez opravování.
Bez hodnocení.
Vztah k tělu v dospívání může být křehký, komplikovaný a proměnlivý.
Je to období, kdy se znovu skládá odpověď na otázku:
„Kdo jsem — a jak se cítím sám/sama se sebou?“
A i když to někdy vypadá jako ztráta bezstarostného období dětství,
ve skutečnosti se pod tím rodí něco nového.
Hormony, citlivost a vnímání blízkosti
Na prožívání těla v dospívání mají velký vliv také hormony.
Tělo se probouzí do nové citlivosti —
nejen fyzické, ale i emoční.
Dospívající mohou:
- vnímat dotek intenzivněji
- být citlivější na blízkost druhých
- potřebovat víc prostoru, nebo naopak víc ujištění
To, co bylo dřív samozřejmé,
se může najednou změnit.
Někdy je příjemné objetí.
Jindy může být i blízkost nepříjemná nebo matoucí.
To všechno je součást hledání vlastních hranic.
A právě v tomto období se dítě učí, co je mu příjemné, kde jsou jeho hranice, jak je může bezpečně vyjádřit ve vztahu s druhými.
Jemná inspirace na závěr
Pokud chcete téma vztahu k tělu s dětmi otevřít citlivě a přirozeně,
může být oporou i společné čtení.
Jednou z knih, která toto téma zpracovává velmi laskavě a s respektem, je:
Moje tělo je moje
Kniha pomáhá dětem:
- lépe vnímat své tělo
- porozumět vlastním pocitům
- a postupně si vytvářet zdravé hranice
Najdete tady na e-shopu Moje tělo je moje.
Doporučené produkty3
Moje tělo je moje
Zkroť svou úzkost
Diskuse