Jak může čtení pomoci s psychickými obtížemi?

Od kdy má čtení s dětmi význam? 

Čtení začíná dávno předtím, než dítě rozumí slovům.
Ještě v bříšku poslouchá hlas mámy nebo táty – jeho rytmus, klid, melodii. Mozek si ukládá pocit bezpečí, známé tempo dechu, přítomnost blízké osoby prostřednitcvím hlasu. V těchto okamžicích se rodí první mosty mezi tělem, emocemi a světem.

Když pak rodič čte malému dítěti v náručí, čas se na chvíli zpomalí. Dech se ztiší. Myšlenky se usadí. Nervový systém obou si odpočine. A příběh začne tiše pracovat. Prostřednitcvím pohádkových postav se dítě učí, jak zvládat neřešitelné situace, učí se, že zoufalství se dá unést, přečkat a přetvořit. 

Léčivá síla pohádek

Pohádky a příběhy dávají dětem jazyk pro to, co ještě neumí pojmenovat. Strach se může schovat do bubáka. Smutek do tmavého lesa. Odvaha do malého hrdiny, který to nakonec zvládne.  Symbolika je nekonečně bohatá. Dítě se učí, že i nepříjemné emoce nejsou nebezpečné – že mají začátek, průběh i konec.

Kniha vytváří bezpečný prostor, kde se dá cítit všechno. Bez hodnocení. Bez tlaku. Jen být. Zažít zkušenost prostřednictvím někoho s kým se můžeme ztotožnit. 

A tenhle kouzelný účinek nezmizí ani v dospělosti. I dospělý mozek se při čtení zklidňuje, propojuje, znovu nachází řád. Příběh může otevřít to, co bylo dlouho zavřené, nebo naopak nabídnout klid, když je toho příliš. Není to jen o tréninku kognitivních funkcí, ale i o tom vidět sebe sama skrze knihu, vzpomínat, srovnávat, znovu prožít jinak. 

Dobrá kniha neslibuje zázraky. Ale slibuje prožitky a prostor pro rozhovor o nich, 
Tiše připomíná, že uvnitř nás je místo, kde je možné se nadechnout.

A právě tam začíná inspirace k uzdravení.