Možná to znáte…
Ráno před školou.
Nebo večer před usnutím.

„Mami, bolí mě bříško.“

A vy přemýšlíte – je to jen výmluva? Nebo se opravdu něco děje?

Pravda je, že obojí může být správně. 

Dítě si ale bolest nevymýšlí.

Tělo a emoce jsou propojené víc, než si myslíme

Dětské tělo reaguje na emoce mnohem přímočařeji než to naše dospělé.
Když dítě cítí stres, strach nebo tlak, neumí si to ještě vysvětlit slovy.
Ale jeho tělo to ukáže velmi jasně.

A právě bříško je jedním z nejcitlivějších míst.

V břiše máme totiž nervový systém, který velmi úzce komunikuje s mozkem.
Proto když je dítě v napětí, může cítit bolest, nevolnost nebo zvláštní sevření.
Někdy nechce jíst, jindy potřebuje často na toaletu.

Tělo tak říká to, co dítě ještě neumí pojmenovat.

Co nám o něm říká dětská psychika – a jak dětem pomoci

Strach ze tmy patří k nejčastějším dětským obavám. Objevuje se u batolat, vrcholí v předškolním věku a v různé podobě se může vracet i později. Mnoho rodičů si klade otázku, proč vlastně děti tmy tak bojí.

Z psychologického hlediska není tma jen absence světla. Pro dětskou psychiku představuje prostor, do kterého se promítá fantazie, nejistota i hlubší emoce. Tam, kde dospělý vidí prázdný pokoj, může dítě vnímat celý svět příběhů, bytostí a neznámých možností.

Z tohoto pohledu není strach ze tmy problém, který je potřeba rychle odstranit.

Je to přirozená součást vývoje dětské představivosti a práce s neznámem.

Dětské emoce bývají silné a někdy je pro děti těžké najít způsob, jak je bezpečně uvolnit. Antistresové pomůcky mohou fungovat jako malé hromosvody napětí – pomáhají tělu uvolnit nahromaděnou energii a dětem lépe zvládat náročné situace.

Možná máte pocit, že vaše dítě už pohádky nepotřebuje. Že už „vyrostlo“.

Ale právě v období, kdy se z dítěte začíná stávat dospívající, mají příběhy jednu z nejdůležitějších rolí.

Protože uvnitř se toho děje víc než kdy dřív.

Svět se najednou mění

Dítě začíná víc přemýšlet. O sobě, o ostatních, o tom, kam patří.
Najednou víc vnímá, jak působí na druhé, hledá své místo a často si není jisté samo sebou.

Zvenku to může vypadat jako změna chování.
Uvnitř je to ale mnohem hlubší proces.