Poruchy příjmu potravy u dospívajících nejsou jen o jídle

Blíží se léto.

Období koupališť, kraťasů, plavek a většího odhalování těla.

Právě v tomto období si často ještě více vzpomenu na naše klienty, kteří bojují s poruchami příjmu potravy. Mladé lidi, pro které může být léto obdobím radosti, ale také zvýšené úzkosti, studu a nespokojenosti s vlastním tělem.

Když navštěvuji dětské oddělení v nemocnici, kam docházím jako konziliární psycholog, velmi často se setkávám s dospívajícími, kteří se zde ocitli s rozvinutou anorexií.

Na první pohled vidíme nízkou váhu. Za ní se ale obvykle skrývá mnohem složitější příběh - příběh nejistoty, příběh vztahu k sobě samému.

Příběh mladého člověka, který se snaží zvládnout něco, co je pro něj příliš těžké unést sám.

Co se skrývá za anorexií?

Když se řekne anorexie, mnoho lidí si představí dospívající dívku, která chce být hubená.

Ve skutečnosti bývá příběh mnohem složitější.

Poruchy příjmu potravy nejsou jen o jídle.

Často jsou o emocích, vztazích, potřebě kontroly, strachu z chyb, pocitu nedostatečnosti nebo o snaze zapadnout do světa, který na mladé lidi klade stále vyšší nároky.

A právě proto je důležité dívat se nejen na to, co dítě jí.

Ale také na to, co prožívá.

„A máš mě ráda stejně?“

O sourozenecké žárlivosti, potřebě výlučnosti a místě dítěte v rodině

„Ty máš radši jeho.“ Věta, kterou někdy rodiče slyší šeptem a někdy ve vzteku mezi dveřmi.

Sourozenecké vztahy bývají plné blízkosti, hry i lásky.

Ale také:
↠ rivality
↠ žárlivosti
↠ porovnávání
↠ a tiché potřeby být pro rodiče tím nejdůležitějším

A právě ve chvíli, kdy dítě zjišťuje, že máma miluje i někoho dalšího stejně silně, se uvnitř může objevit velmi složitý pocit.

Proč děti někdy utíkají do digitálního světa víc, než bychom čekali

„Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a běží rovnou k počítači.“

Mnoho rodičů tu situaci zná.

Místo venku s kamarády dítě zapne hru, nasadí sluchátka a na několik hodin zmizí v jiném světě.
A rodičům běží hlavou otázka:

✨ „Je to ještě v pořádku?“

Nejde ale jen o čas strávený u obrazovky.

Často je důležité ptát se ještě na něco jiného:

✨ „Co dítě v digitálním světě vlastně hledá?“

Co se děje uvnitř – a jak tomu můžeme lépe rozumět

Dospívání není jen o tom, že se mění tělo.
Mění se i to, jak ho dítě prožívá zevnitř.

To, co bylo dřív přirozené a samozřejmé,
může být najednou nejisté, cizí… někdy i nepříjemné.

A právě tady se často začíná proměňovat vztah k vlastnímu tělu.

Možná to znáte…
Ráno před školou.
Nebo večer před usnutím.

„Mami, bolí mě bříško.“

A vy přemýšlíte – je to jen výmluva? Nebo se opravdu něco děje?

Pravda je, že obojí může být správně. 

Dítě si ale bolest nevymýšlí.

Tělo a emoce jsou propojené víc, než si myslíme

Dětské tělo reaguje na emoce mnohem přímočařeji než to naše dospělé.
Když dítě cítí stres, strach nebo tlak, neumí si to ještě vysvětlit slovy.
Ale jeho tělo to ukáže velmi jasně.

A právě bříško je jedním z nejcitlivějších míst.

V břiše máme totiž nervový systém, který velmi úzce komunikuje s mozkem.
Proto když je dítě v napětí, může cítit bolest, nevolnost nebo zvláštní sevření.
Někdy nechce jíst, jindy potřebuje často na toaletu.

Tělo tak říká to, co dítě ještě neumí pojmenovat.

Co nám o něm říká dětská psychika – a jak dětem pomoci

Strach ze tmy patří k nejčastějším dětským obavám. Objevuje se u batolat, vrcholí v předškolním věku a v různé podobě se může vracet i později. Mnoho rodičů si klade otázku, proč vlastně děti tmy tak bojí.

Z psychologického hlediska není tma jen absence světla. Pro dětskou psychiku představuje prostor, do kterého se promítá fantazie, nejistota i hlubší emoce. Tam, kde dospělý vidí prázdný pokoj, může dítě vnímat celý svět příběhů, bytostí a neznámých možností.

Z tohoto pohledu není strach ze tmy problém, který je potřeba rychle odstranit.

Je to přirozená součást vývoje dětské představivosti a práce s neznámem.

Dětské emoce bývají silné a někdy je pro děti těžké najít způsob, jak je bezpečně uvolnit. Antistresové pomůcky mohou fungovat jako malé hromosvody napětí – pomáhají tělu uvolnit nahromaděnou energii a dětem lépe zvládat náročné situace.

Možná máte pocit, že vaše dítě už pohádky nepotřebuje. Že už „vyrostlo“.

Ale právě v období, kdy se z dítěte začíná stávat dospívající, mají příběhy jednu z nejdůležitějších rolí.

Protože uvnitř se toho děje víc než kdy dřív.

Svět se najednou mění

Dítě začíná víc přemýšlet. O sobě, o ostatních, o tom, kam patří.
Najednou víc vnímá, jak působí na druhé, hledá své místo a často si není jisté samo sebou.

Zvenku to může vypadat jako změna chování.
Uvnitř je to ale mnohem hlubší proces.

Proč bývá konec školního roku pro děti náročnější, než se zdá

Za pár dní si děti odnesou domů vysvědčení.

Pro někoho bude důvodem k radosti.
Pro jiného zdrojem obav.

A mnoho rodičů si v těchto dnech klade otázku:

✨ Jak vlastně reagovat na známky?

Pochválit?
Odměnit?
Motivovat k lepším výkonům?

Možná je ale důležitější zastavit se u něčeho jiného.

Protože konec školního roku není jen o známkách.

Je o dítěti, které má za sebou deset měsíců práce, učení, vztahů, očekávání a často i velkého tlaku.